Syn Ludvíka XVI.

Přeložil Josef Florian
Vydal Josef Florian, Dobré dílo, sv. č. 1, Hladov, Stará Říše, Morava, 1904.

 

Ke stažení: ZDE

„Nutno převrátiti si obrazotvornost, byste si mohli říci, že byl člověk bez chleba, bez přístřeší, bez příbuzenstva, bez jména, bez vlasti, jakási osobnost ztracená v hloubce davů, již nejposlednější ošusta mohl uraziti a zhanobiti a jež přece byla Králem Francie!… Králem Francie, uznávaným potajmu všemi vládami, jichž hodnostáři potili se úzkostí při jediné myšlence, že stále žije, že mohou ho potkati při každém kroku, a jež nenábadal a nepohnul skoro k ničemu, když ubohá Francie, zcela smrtelně zasáhnutá, vidouc kráčeti tuto podobu své bolesti neuznala v ní pojednou Krev svých starých Pánů a nevrhla se k němu s velkým pokřikem ve vznešeném nadšení vzkříšení.“ – Syn Ludvíka XVI., kapitola Král Strašidlo

„Hovořil jsem o Ludvíku XVII., poněvadž čest mé myšlenky toho požadovala nejvelitelštějším způsobem a že nebylo, kterak z toho prchnouti; protože neštěstí tohoto muže jest takové, že nejslavnější nešťastníci s ním porovnáni, vypadají, jakoby ani Ráj neopustili; avšak zvláště, poněvadž vedle velkolepého hrubého bezpráví, naprosto jediného, jímž trpěl, jeví se ničím i ty nejstrašnější nespravedlnosti.“– Syn Ludvíka XVI.

„Není mi možno, psal jsem r. 1894., mysliti na tohoto muže snu a zázraku, aniž bych nebyl zasažen do hlubin své duše. Není-liž postava Ludvíka XVII., bloudícího a zapřeného celou zemí, nejúžasnějším proroctvím?
Sním o tom, že jest jistotně NĚKDO velmi chudý, velmi neznámý a velmi veliký, jenž trpí týmž způsobem v tomto okamžiku, a že jest třeba míti strach, že ho zneuznáme, až HO  potkáme.“ – Syn Ludvíka XVI.